MČR Off-snow Abertamy

Mistrovství ČR bylo první z našich dvou zastávek Tour De Mistrovství a naše první velká šance na získání cenné placky. Těšila jsem se, že stejně jako minulý rok, i letos poběžíme na "domácí" půdě v Bělči. Rovinky, zatáčky, intervalový start. To nám sedí. Sekla jsem se asi o 300km, v pátek jsme vyjížděli směr Krušné hory, což ve mně evokovalo nepříjemný pocit, že s rovinkou se nepotkáme. Později jsem zjistila, že mé obavy byly zbytečné, kopec tam byl  totiž jen jeden - zhruba od 0,5 km do 3,8 km...

V pátek jsme přijeli pozdě večer a už si nestihli projít trať, na kterou jsme se vydali v sobotu brzy ráno. Kvůli pozdním startům jsem se rozhodla vzít s sebou na prohlídku psa. Na tohle rozhodnutí jsem byla později vážně pyšná. I přes to, že můj dobrman není z nejbystřejších, nějak jsem tušila, že chybějící cesty si dřív nebo později všimne. Instrukce zněly držet se zapíchaných kolíků.

Na hromadný start jsme se postavily vedle Zorky a Loype s úmyslem minimalizace rizika sežrání psa. Za námi se toho po startu dělo hodně a jsem ráda, že jsme toho nebyly součástí. Jarunka šla moc hezky, po okraji louky, prvních asi 500m. Tam se napojovaly zmiňované kolíky a zahýbalo se přes louku někam na další louku. Odkud se přebíhalo na louku a z té na další. Furt do kopce. Jasmínka mě překvapila a uvědomila si, že neví kudy běžet poměrně brzy. Sobota vážně bolela, šla jsem hodně za svý. Závěrečná venčící pauza nám ubrala další cenné vteřiny a do cíle jsme dobíhaly s náskokem asi jen deseti vteřin. Večer mě opět Jasmínka překvapila svou šikovností a sežrala z tašky granule s třídenní dávkou. Olej toho zachránil hodně, 6 dávek do rána odešlo.

Druhý den se běželo líp, Jaruna si zapamatovala cestu a šla moc hezky. Nervala jako jsem zvyklá, ale táhla. Výhodou hromadných startů je, že víte jak na tom jste. Nerada při závodech plánuju nějakou taktiku, ono to při intervalovém startu většinou ani nejde. S vědomím, že tentokrát se venčení na trati nevyhneme jsme od startu šly dopředu. Úměrně s Jasmíny zvyšující se jistotou se zvyšoval i náš náskok. V mnohem větší pohodě jsme dobíhaly do cíle asi s minutovým náskokem a společně jsme si doběhly pro titul mistrů ČR za rok 2019. Byl to pro nás opravdu těžký závod, asi víc psychicky, než fyzicky. Co se týče trati, pocity zůstávají smíšené. Každá trať, tím spíš na MR, by pro psy měla být jasně značená tak, že jí budou moct prolítnout v plné rychlosti jasně a bezpečně. Tím spíš pro spřežení. Argumenty proti budou vždycky, ale jak napsal Martin, nejsme tu kvůli orienťáku.