Nativia Challenge - Zavírák

Původní myšlenka byla dát Jasmínce po né úplně vydařeném Švédsku zimní pauzu a postroj vytáhnout až příští rok. Nějak jsem se s tou myšlenkou zakončit sezónu takhle nemohla smířit a tak jsme ve středu naposledy vytáhli koloběžku a v deštivou sobotu vyráželi směr Loučeň, kde na nás čekala 4,9km dlouhá trať. Do poslední chvíle jsem se rozhodovala jestli nepřihlásit Michala. Jeho klidnější a né tak ADHD povaha Jasmíně dělá dobře a jejich starty vždycky probíhaly bez problému. Rozhodnuto bylo až na místě, kde jsem viděla nadupanou startovku v kategorii žen. Věděla jsem, že tohle si musíme a chceme vybojovat spolu. 

Trať jsem si nestihla projít, ale z ohlasů všech ostatních jsem pochopila, že to bude druhá Belgie. Startovaly jsme mezi posledními, což Jasmínce vyhovuje a dává prostor k předbíhání. Cestou jsme předbíhaly patnáct, možná dvacet závodnic. Vypouštěcí intervaly byly krátké, 15 vteřin. Strašně mile mě překvapilo, že jsme se na trati nepotkala s žádným problémovým psem. To bylo fakt boží a zanechává to ve mně velkej pocit naděje do budoucna. Kdo věděl, že má reaktivnějšího psa, stáhl si ho při předbíhání stranou. Kdo věděl, že to bude bez problému, uvolnil nám cestu. Nevyhly jsme se ani situaci probíhání mezi dvěma psy, při které jsem se trochu rozmýšlela, jestli mezi ně vlítnout, ale i to bylo bez sebemenšího kontaktu. Trať byla neskutečně zábavná. Kopečky, seběhy, zatáčky, pořád nějaká akce. Protože Sajmon řekl, že kdo brzdí, nevyhrává, seběhy jsem pustila. Hned první jsem sbíhala po zádech. Bylo mi jasný, že nám ty vteřiny na zemi budou v cíli sakra chybět, ale to k tomu  závodění asi patří.

V cíli neskutečný pocit euforie. Pro tohle jsme si sem přijely. Jasmína šla na pašáka. Celých 5km bez jediného zaváhání, celá trať bez náznaku agrese od cizích psů. Stokrát můžete vyhrát MČR, ale dobře odběhnutému závodu se nic nevyrovná. I kdybychom nebyly na bedně, tohle byla po dvou nevydařených závodech obrovská odměna. Jsem na ni tak moc pyšná.

V cíli z nás Michal otřel bahno a krev a kolem čtvrté se šlo na vyhlášení. Kategorií bylo opravdu hodně, kolo, koloběžky, vyhlášení kategorií v rámci MČR belgických ovčáků. Trochu s překvapením jsem zjistila, že nám to i přes pád stačilo na druhé místo z celkově 75 žen. Maličká bojovala. S novým elánem v žilách přemýšlíme o účasti na dvoudenních závodech v Bělči, mimo to mě čeká ještě pár běžeckých závodů bez psa.

Velké díky patří pořadatelům. Zorganizovat takhle velký závod, v takovémhle počasí, to stojí neskutečné úsilí. Navíc bezpečná, ale atraktivní trať, která byla perfektně značená s pomocníkama na všech křižovatkách. Vše šlapalo podle plánu, bez zbytečných průtahů. Medaile jako vždycky bezkonkurenční a jako bonus BSP kulíšek ve startovní tašce. Vyslovuji přání, aby se jednou tahle parta lidí chopila pořádání MR :) Závěrečné díky patří Michalovi za perfektně připraveného psa a našim skvělým partnerům, kteří nám dělají sportování se psy příjemnější - Canine Centrum - fyzioterapie psů a Aktivnímu zvířeti. Děkujeme.