Pocházím z malé vesničky jménem Otice ležící v těsné blízkosti Opavy. Od předškolního věku jsem hrál celých sedmnáct let fotbal, se kterým jsem se ve dvaadvaceti letech rozhodl definitivně seknout. Stále častěji mě provázela různá zranění a úrazy, většinou ne způsobena vlastní vinou a tím přicházely i vynucené pauzy a frustrace. Půl roku jsem hrál, pak zase měsíc ne a tak to šlo pořád dokola. Ale hlavním důvodem, proč jsem s fotbalem skončil, bylo to, že jsem se chtěl realizovat v individuálním sportu. Chtěl jsem být zodpovědný pouze za své výkony a ne za výkony týmu, kde jen hrstka lidí na sobě maká a drtivá většina na to kašle. Možná za to trošku může i má introvertní a individualistická povaha.

Po posledním pochroumání kolene jsem začal na radu doktora lehce vyklusávat a u běhání už jsem zůstal. Asi rok jsem závodil pouze na běžeckých závodech, než jsem se dostal ke canicrossu. Přes čtyři roky jsem běhal s půjčenými psy, než jsem se konečně v roce 2017 rozhodl a na podzim si pořídil vysněné štěně ESP Břéťu, se kterým jsme na jaře 2019 odpálili společnou kariéru. Břéťovi byla bohužel o půl roku později po vleklých problémech diagnostikována artróza třetího stupně v obou loktech. Podstoupil nutnou operaci. po které se vrátil do aktivního života, ne však už do života sporťáka.

I přes to je pro mě canicross stále sportem číslo jedna a sám jsem zvědavý, kde se až můžeme posunout. Momentálně se těším na nový přírůstek, se kterým doufám půjde vše podle plánu.

2019

2018